(Brno) Mladý kučeravý Syřan Feras al Jawabra čeká na politický azyl v České republice už osm měsíců. Ze Sýrie uprchl během revolučního dění. Dostal se do nebezpečí, když syrská tajná policie odhalila jeho kurzy pro mladé lidi, zajímající se o občanská práva. Feras emigroval do Evropy, kde začal vystavovat své obrazy. Teď žije v Praze, tvoří a čeká na rozhřešení složitého osudu politického uprchlíka. S Ferasem jsme se potkali v brněnské čajovně Layaly.

– Kam by jsi odletěl, kdyby ti narostla křídla? 

Chtěl bych být v Daraá, v mém rodném městě na jihu Sýrie. Jedenáct let jsem žil v Damašku, ale mé srdce zůstalo v Daraá, ve městě, kde demonstrující 18. března 2011 odstartovali syrskou revoluci.

 – Kdy jsi naposledy své rodné město navštívil? 

Bylo to 25. července 2011. Byl jsem Daraá ilegálně.

– A proč jsi teď v České republice?

Vlastně jsem tu už osm měsíců. Poté, co jsem utekl ze Sýrie, evropské galerie otevřely mému umění dveře, svá díla jsem vystavoval například v Německu. Jenže poté mi vypršelo vízum. Vrátit se do Sýrie jsem nemohl, rozhodl jsem se požádat o politický azyl.

– Ale proč Tě přitáhla zrovna Česká republika? 

To byla opravdu náhoda. Tři roky zpátky jsem si zamiloval Prahu jako turista. Vaše kultura, architektura, Milan Kundera a zapeklitá historie mě prostě dostali.

– Jaké to je, být žadatelem o azyl? 

Je to opravdu hrozný pocit, pocházet z nejstaršího města na světě a během pár týdnů se stát uprchlíkem…

– Studoval jsi v Sýrii? 

Ano, pustil jsem se do studia inženýrství a managementu, dokončil jsem doktorandské studium.

– Jak probíhá taková proměna inženýra v umělce?

Opravdu nevím. Prostě umění miluji, je úžasným nástrojem, díky kterému můžeme vyjádřit naši lidskou stránku.

“Vztah revoluce a umění je velice silný. Lidé díky němu dávají průchod svobodnému vyjadřování.”

– Jak se díváš na umění angažované v revolučním dění? Jakou roli podle tebe umění v revoluci hraje?

To je skvělá otázka. Před revolucí jsem se umění příliš nevěnoval, i když mě to ke kreativní činnosti vždy táhlo. Když revoluce začala, pustil jsem se do realizace svých nápadů a začal jsem tvořit.

Myslím si, že umění syrskou revoluci velice ovlivňuje. Před revolucí sloužilo pouze k reflexi starých tradic, bylo služkou státní propagandy. I lidé o umění přemítali velice konzervativně. Teď symboly revoluce lidi na demonstracích spojují. Barvy revoluce, satiristické písně a říkanky jsou k vidění a poslechu všude. Vztah revoluce a umění je velice silný. Lidé díky němu dávají průchod svobodnému vyjadřování.

 – V Evropě už řada syrských umělců tvoří a vystavuje. Známé jsou například karikatury syrského malíře Aliho Ferzata.

Aliho znám osobně. Celý život bojoval proti násilnému systému Bašára al-Asada. V srpnu 2011 ho syrské jednotky šabíha těžce zbily. To byl důvod, proč Sýrii nakonec opustil. Aliho vnímám jako univerzálního umělce, celý život bojuje za svobodu.

– Jak vnímáš sám sebe, jakou funkci by jsi v revoluci rád zastal?

To, co dělám já, se nedá srovnávat s mými bratranci, kteří v Sýrii  bojují. Jeden z mých příbuzných se stal první obětí syrské revoluce. Vláda mučí tisíce lidí ve vězení. Necítím, že dělám něco speciálního.

Momentálně pracuji na velkoformátovém obrazu. Podporuje mě Iniciativa pro svobodnou Sýrii. Obraz bude největším kouskem, zobrazujícím dění v Sýrii. Skládá se z mnoha dílů rozměrů 91 centimetrů na metr. Ty, když se dají dohromady, zobrazí patnáct tisíc jmen, jméno za oběť syrské revoluce. Nezáleží na náboženství ani regionu, ze kterého padlí pocházeli. Obraz bude poctou všem obětem.

 – Kde by sis přál toto dílo vystavit?

Právě hledám vhodné místo. Výtěžek z výstavy by měl být věnován syrským uprchlíkům v Libanonu, Jordánsku a v Turecku. Vystavovat chci všude, kde to bude možné.

 – Co si myslíš o syrské komunitě v České republice?

Vytváří opravdu kvalitní prostředí, které pomáhá revoluci v Sýrii. Podporují mě v mé tvorbě, díky nim mohu v České republice pracovat. Jsem jim velice vděčný.

 “Zorganizoval jsem tajný kurz pro mladé, kde jsme debatovali o občanských svobodách a asadovském režimu. Když na to přišla vládní moc, tajná policie se vloupala do mého domu v Daraá a vtrhla do mé kanceláře na univerzitě. To byla ta chvíle, kdy jsem ze Sýrie utekl.”

– Každý má svou verzi, kterou nahlíží na události v Sýrii. Jak by jsi syrskou revoluci popsal Ty?

Když byli zabiti první civilisté, byl jsem při tom. Poté se lidé v ulicích spojili proti diktatuře prezidenta Asada. Tou dobou jsem pracoval na univerzitě. Zorganizoval jsem tajný kurz pro mladé, kde jsme debatovali o občanských svobodách a asadovském režimu. Když na to přišla vládní moc, tajná policie se vloupala do mého domu v Daraá a vtrhla do mé kanceláře na univerzitě. To byla ta chvíle, kdy jsem ze Sýrie utekl.

Je důležité říct, že syrská revoluce není islámskou revolucí. Lidé v Daraá, křesťané i muslimové, spolu protestují v ulicích proti vládě Asada. Byl jsem v Daraá, když vládní jednotky a tajná policie spustily palbu do civilistů. Lidé utíkali křesťanskou čtvrtí, kde místní obyvatelé otevírali své domovy a demonstranty schovávali ve svých příbytcích. Navzájem se chránili.

 – Co bude tou první věci, kterou by jsi udělal, kdyby padl asadovský režim?

Nevím přesně, ale myslím, že se z radosti opiju.

Obrazy Ferase al Jawabra si můžete prohlédnout na jeho facebook účtu. Kontaktovat ho můžete na emailové adrese feras_ferzat@hotmail.com.