Náhled do historie

Co předcházelo syrské revoluci?

Pro pochopení současné krize v Sýrii je nejprve nutné objasnit nejen podstatu politického režimu a jeho fungování, ale rovněž syrské společnosti a jejího historického vývoje. Právě historický, politický a společenský kontext předurčuje události, které vedly k občanským nepokojům a násilným střetům mezi bezpečnostními složkami Sýrie a opozičními skupinami v roce 2011 a 2012.

Foto: FreedomHouse

Historické pozadí arabského jara v Sýrii

Háfiz al-Assad

Současná politická krize v Sýrii je výsledkem dlouholetého vývoje, jehož kořeny můžeme nalézt již ve vládě bývalého prezidenta Háfize al-Asada, otce a předchůdce současného prezidenta Bašára al-Asada. V průběhu vlády Háfize al-Asada byl vytvořen vysoce rigidní, populistický a klientelistický systém. Všechny významné pozice se koncentrovaly do rukou představitelů strany Baas. Ta se ujala vlády po převratu v roce 1963. Od roku 1971 do roku 2000 byl jejím vůdčím představitelem Háfiz al-Asad, který byl nejen prezidentem země, ale současně také vrchním velitelem armády, generálním tajemníkem strany a předsedou Národní pokrokové fronty. V průběhu studené války si Sýrie osvojila principy socialismu a představovala významného spojence SSSR na Blízkém východě. Po rozpadu Sovětského svazu se poté tyto vazby částečně oslabily. Stále však Sýrie působí jako významný spoluhráč Ruska na regionální politické scéně. To dokládal i vztah mezi oběma zeměmi v průběhu nepokojů v zemi v roce 2011 a 2012. Spolu s Íránem tvoří také významnou ideologickou bariéru proti politice Spojených států a jejich spoluhráčů na Blízkém východě. Vláda prezidenta Háfize al-Asada byla založena na preferenci určité složky obyvatel, což je patrné i v současnosti. Prezident si hned po svém nástupu k moci v roce 1971 kolem sebe vytvořil skupinu svých věrných. Ti byli převážně alawitského původu, jelikož sám alawitské náboženství vyznával. Alawité tedy okupovali vysoké posty ve vojenských i civilních složkách. Kromě toho přisuzoval veliký vliv osobnostem, se kterými pěstoval úzké osobní vztahy. Jednalo se především o členy jeho rodiny nebo kmene.

Po smrti svého otce v roce 2000 převzal Bašár al-Asad vedení plně organizovaného a poměrně strnulého socialistického režimu. Kvůli diktatuře Háfize al-Asada panovala v Sýrii politická stabilita, která však byla vynucena přísným policejním aparátem a fungováním zpravodajských sítí. V počátcích své vlády nový prezident usiloval o určité uvolnění režimu. Toto období politické liberalizace se v syrské historii nazývá „damašským jarem“ a jeho název je odvozen od událostí v Československu na jaře v roce 1968. Čelní představitelé strany Baas však po určité době dostali oprávněné obavy o ztrátu politické moci a režim byl opět „ochlazen“.

nalevo prezident Sýrie Bašár al-Asad

Jaká je syrská společnost?

Pro pochopení událostí v Sýrii je nutné představit i národnostní a náboženské složení Sýrie. Výrazným způsobem se promítá do aktuální politické krize v Sýrii a ovlivňuje povahu syrského státu jako celku. Syrská pestrost obyvatelstva je odvozena od dvou hlavních štěpících linií – náboženství a národnosti. Větší ohrožení pro jednotnost Sýrie však představuje veliké množství náboženských konfesí. To se promítá rovněž do současných událostí. Majoritní náboženskou složku představuje sunnitská větev islámu, která tvoří přibližně 74% veškeré populace.  Další náboženské skupiny představují křesťané s 10% a také alawité, šíʿité a drúzové. Poslední dvě zmíněné sekty však nikdy neměly žádné politické ambice již z důvodu zanedbatelného počtu a jejich geografické koncentrovanosti. Ačkoliv však tvoří v Sýrii sunnité většinové obyvatelstvo, moc v současné době drží v rukou úzká skupina alawitů soustředěná kolem prezidenta Bašára al-Asada. Tím současná politická krize nabývá také náboženského charakteru.

Další významnou štěpící linii představovala hranice národnostní. Převážná část obyvatelstva je arabského původu, významnou menšinu zde však představují Kurdové.  Kurské etnikum tvoří v Sýrii přibližně 10-15%  populace. Tato minorita vždy byla geograficky koncentrovaná především na východě Sýrie v provincii Hasaká. Aktuální občanská iniciativa napříč Sýrií je však viděna spíše jako ryze arabská záležitost.

Barevná etno-náboženská mapa Sýrie

Analýza politického režimu

Charakter politického režimu a chování čelních představitelů vůči opozici a celé syrské společnosti je významný faktor předjímající vznik konfliktu v zemi. Syrský režim je režimem autoritářským, který vychází z principů socialismu. Tyto státy obecně více kumulují politickou moc a udržují si i výrazný vliv na společenský život občanů v zemi. Pro upevnění své vlády si často osvojují nástroje represivní politiky vůči opozici a mobilizují vojenské složky. Proto jsou tyto státy více náchylné ke konfliktům a vnitropolitickým krizím, než režimy demokratické.

Historická vlajka Sýrie používaná syrskou opozicí

Zdroje:

1. Bernard, Anne a Gladstone, Rick: Russia Seeks to Exert More Influence Over Syria Conflict (2012)

2. Central Intelligence Agency: The World Factbook (2011)

3. Gombár, Eduard: Dramatický půlměsíc. Sýrie, Libye a Írán v procesu transformace (2011)

4. Chatham House, Mena Programme: The Political outlook for Syria. London (2012)

5. Raděj, Tomáš – „Lev z Damašku.“ Mezinárodní politika  č. 6, 29-31 (2011)

6. Tomeš, Jiří: Konflikt světů a svět konfliktů (2007)

7. UNHCR: State of the World’s Minorities and Indigenous Peoples 2011 – Syria (2011)